Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

historie sboru

Vznik SDH POVRLY

Sbor dobrovolných hasičů vznikl v roce 1894, od vzniku SDH Povrly bohužel v dostupných análech nejsou zjištěny žádné konkrétní informace. Ty se však objevili po ukončení druhé světové války. Víme, že v červenci roku 1945 byl ustanovený nový sbor, přičemž hned následující den po vzniku "nového" sboru měli místní dobráci hned výjezd k výbuchu Kabelovny  v Krásném březně. První schůze proběhla 9. srpna 1945 s počtem 20 členů, pan Antonín ŠTANC jako velitel a pan František VRZAL jako starosta.

Z historie největších povrlských požárů.

Podobně jako v jiných obcích na Ústecku, v nichž převládaly dřevěné roubené selské domy, v Povrlech čas od času hořelo. Na základech vyhořelého domu byl zpravidla v krátké době postaven nový dům. Před rokem 1798 nebyla v obci stříkačka a nejčastějším hasícím prostředkem byly kbelíky a štoudve s vodou. Objekt zasažený požárem zpravidla nebylo již možné zachránit a ,,hasiči,, se snažili uchránit před ohněm alespoň sousední stavby.

V létě roku 1798 z iniciativy povrlského sedláka Jana Jiřího Hörnicha zakoupila obec v Praze za 162 zlatých a 30 krejcarů jako jedna z prvních obcí na Ústecku pojízdnou stříkačku. Zakoupení stříkačky se jevilo pro jinak dost šetrné povrlské sedláky jako nezbytná nutnost. V obci od podzimu předchozího roku téměř měsíc co měsíc z nevysvětlitelných příčin hořelo. Série požárů začala v úterý 12. září 1797, kdy shořela střecha domu č. p. 23 ševce Jakuba Kuhnerta. Ve středu 20. prosince vypukl oheň v domě č. p. 27, který patřil Josefu Pordemu. Oheň se velmi rychle přenesl větrem na hospodářství ševce Kuhnerta, u něhož již hořelo předtím v září. Při tomto požáru přišel švec o všechno, shořel mu nábytek, nářadí, obilí i zásoby krmení pro dobytek. Při vynášení majetku z hořících budov utrpěl švec Kuhnert velmi těžké popáleniny, na něž za několik týdnů zemřel. Zanechal po sobě vdovu se čtyřmi malými dětmi. Po tomto požáru, ačkoli byla obec ostražitě střežena, přesto 28. prosince začala hořet sušárna ovoce Josefa Pordeho. Oheň byl včas zpozorován a podařilo se zachránit alespoň sousední budovy. Vzrůstalo rozjitření lidu, povrlští občané se navzájem podezírali ze žhářství a jeden druhého špehovali. V obci se nesměli zdržovat cizí pocestní a rozšířila se domněnka, že ohně zakládá ze msty některý z labských lodníků. Čtvrtý požár vypukl ve čtvrtek 18. ledna 1978 v domě č. p. 3 u Kryštofa Laubeho. Sousední, velmi blízko stojící dům č. p. 4 ochránil před ohněm jen velmi silný vítr, ženoucí plameny a žár k Malému Březnu. Vítr byl tak silný, že vzduchem létaly hořící ošatky na pečení chleba. Při požáru byla popálena Alžběta Laubová, která se však brzy uzdravila. Hned na to v sobotu 20. ledna byl zapálen seník Kryštofa Laubeho. Požár vypukl o osmé hodině večer a celý seník shořel. Tento požár utvrdil povrlské obyvatele v přesvědčení, že požáry jsou úmyslně zakládány. Celou záležitost přijela na místo vyšetřovat vrchnostenská komise, vedená sydnikem Janem Michalem Langem. Bylo konstatováno, že všechny požáry byly založeny v noci nebo při špatné viditelnosti. Viníka se však dopadnout nepodařilo. Série požárů pak pokračovala dále. V pátek 16. února v deset hodin v noci hořelo v komoře domu č. p. 13 u Kryštofa Stübela, 10. března ve stejnou dobu shořel seník rychtáře Deutsche, 4. července byl oheň úmyslně založen na novostavbě domu č. p. 27 Josefa Pordeho, který do základu vyhořel již jednou, 20. prosince předešlého roku. Některým řemeslníkům pracujícím na stavbě shořelo i nářadí. 20. července hořelo ve mlýně č. p. 19, kde shořel výměnkářský domek Jana Jiřího Kündigera. V obci vypukla panika. Obyvatelé stěhovali své cennosti a nábytek do sklepů a na labské čluny. Celková škoda způsobená žhářem dosáhla již 10.000 zlatých! Tehdy obec zakoupila pojízdnou stříkačku, na níž část peněz byla získána lidovou sbírkou.

Pátek 31. srpna konečně přinesl rozuzlení záhadné série povrlských požárů. Tehdy k večeru, bylo dosti šero a deštivé počasí, začal hořet seník Rosiny Kuhnertové, vdovy po ševci Kuhnertovi, který zahynul na následky požáru 20. prosince 1797. Oheň byl zakrátko zpozorován a včas uhašen. Při okamžitém vyšetřování se přišlo na to, že jedinou pachatelkou mohla být švagrová vdovy mající stejné jméno - Rosina Kuhnertová. Vdova, její syn a několik sousedů si upamatovalo, že zahlédli nařčenou žhářku nedlouho před požárem něco kutit na rohu seníku. Příliš pršelo a tak tomu nevěnovali větší pozornost. Po uhašení ohně se v těch místech nalezl kus troudu a dále bylo zjištěno, že žhářka ukrývala doutnající troud v košíku s trávou.

Při vyšetřování případu, které probíhalo na krásnobřezenském zámku, bylo zjištěno, že žhářka je hašteřivé, neklidné a zlé povahy, což se projevovalo zejména v bezpříkladné nenávisti, kterou během dvaadvacetiletého manželství projevovala ke svému muži. Kuhnertová byla předána na potrestání kriminálnímu soudu v Ústí nad Labem, kde byla odsouzena k 10 letům těžkého žaláře a veřejným pracím. Soudní rozsudek byl však pro nedostatečné důkazy zrušen a 11. dubna 1799 byla Rosina propuštěna na svobodu. Po četných interpelacích zástupců obce Povrly u krajského úřadu v Litoměřicích i zemského gubernia byla Kuhnertová umístěna, nikoliv jako žhářka, nýbrž jako všeobecně nebezpečná a škodlivá osoba v donucovací pracovně pražského magistrátu. Do Prahy ji odváželi 3 povrlští sedláci a obec musela platit vedení pracovny za stravu a dozor 11 krejcarů denně. Peníze dopravoval do Prahy posel. Naštěstí pro obec Rosina Kuhnertová na konci roku 1800 v Praze zemřela.

Zdroj: publikace Dějiny Povrlů a integrovaných obcí 1186 - 1986.

 

 

Svatý Florián

 

                             

 

  

 

Svatý Florián (Sanctus Florianus) - ochránce v nebezpečí ohně, vody a války, patron hasičů, kominíků a zedníků. Postava ve zbroji římského vojína s mečem a korouhví, vylévající vodu z vědra na hořící dům v připomínce toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu. Pocházel z vojenské rodiny a sám byl na konci 3. stol. n. l. vojenským úředníkem na území dnešních Horních Rakous. V té době, za vlády císaře Diokleciána, kdy byla římská říše zmítána bídou a četnými válečnými konflikty, hledal prostý lid v křesťanském učení útočiště před existenční nejistotou. Císař, ve snaze obnovit upadající říši a s ní i tradiční římské pohanství, zbavoval křesťany úřednických míst, propouštěl je z vojska, pronásledoval kazatele. Jeho dvouleté protikřesťanské tažení stálo věřící řadu mučedníků. Jedním z nich byl i později kanonizovaný Florián. Za to, že se nechtěl vzdát své víry a snažil se osvobozovat zajaté křesťany, byl 4. května r. 304 svržen s mlýnským kamenem na krku do řeky Enže poblíž římské osady Laureascum (dnes město Lorch v Rakousku). Pohřeb byl nedaleko Lince, v místech kde dnes leží městys St. Florian, a nad jeho hrobem byl už v 6.stol. vystavěn augustiniánský klášter. Mučedníkovi ostatky pak přenesli dva jáhnové do Říma a v roce 1183 je získal od papeže polský král Kazimír  
, aby je uložil v nově vystavěném chrámu sv. Floriána na Krakovském předměstí Kleparz. Hornorakouský národní světec se tak stal i polským zemským patronem a kromě chrámu , jenž mu byl zasvěcen, po něm byla pojmenována i jedna z bran krakovských městských hradeb. Část světcových ostatků získal z Polska také Karel IV. pro svatovítský chrám v Praze.
..

 

 

TOPlist
aktualizováno: 16.09.2018 20:16:22